Návštěvní kniha

Návštěvní kniha

  Libor Štefan, vnuk Matejska, dobrého přítele GF, 11.6.2017

Můj děda, p. Matejsek měl veliký výtvarný talent. S Gustavem se seznámil někdy za války a psal mu popisky k exponátům, k medailím, k fotografiím apod. Moje maminka se sestrou pobývaly u Gustava v Litovli, i na jeho statku v Lužici. Celý život na tuto dobu vzpomínaly. Gustav byl velice příjemný, milý, hodný člověk. Dodnes jsou zachovány dopisy i fotografie z jejich doby. Poskytnul jsem je paní Zdence. Vzpomínám si na příhodu, kdy Gustav projížděl autem našim krajem a kluci u silnice po sobě házeli kameny a trefili jeho auto. To se mu samozřejmě nelíbilo, zastavil a šel jim vyhubovat. Načeš se chlapec bránil slovy. "ty si na mě netroufneš, protože já znám Frištenského, a ten ti ukáže". To Gustava pobavilo a hned po příjezdu k nám tuto příhodu vyprávěl mému dědovi. Oba se tomu velice smáli. 



Roman Karel, výroba turistických známek, Rýmařov, 23.3.2017

Gustav Frištenský houpával moji malou maminku na houpačce na jeho zahradě někdy těsně po válce. Můj děda Jaroslav Slouka, coby správce opravny obuvi a punčoch, bydlel hned vedle G. Frištenského. Velmi si ho vážil, než jej bolčevici nuceně umístili do Mohelnice, posléze do Rýmařova. Celý zbytek života na něj s úctou vzpomínal......Dle vzpomínek Romana Karla, který pracuje jako grafik v Rýmařově, zaznamenala Zdenka Frištenská. Ta zde ku příložitosti 60. výročí úmrtí objednávala Výroční turistickou známku Gustava Frištenského.


 

Jan Příborský (*1947 Šternberk) , zakladatel TyfloCentra Olomouc 16.10.2016

 Je zcela nevidomý, přesto řadu let bez problému šéfuje institucím, které pomáhají zrakově postiženým. Řada věcí, které těmto lidem usnadňují život – od vodicích pásů na chodnících přes různé kompenzační pomůcky až po webové stránky – vznikla či se rozšířila jeho zásluhou. 22.10.2016 uspořádal zájezd pro nevidomé a zrakově postižené do Litovelského muzea. V Litovli chodil do Základní školy pro zrakově postižené, a má na Litovel řadu krásných vzpomínek. Jedna z nich se týkala i Gustava Frištenského. Cituji: „Gustava Frištenského jsem znal osobně. Byl jsem několikrát u něj doma, tedy se slabozrakou školou. On měl děti rád. Byl na nás hodný a vše, co nás zajímalo nám řekl či ukázal. Gustav byl robustní postavy a nás jako děcka fascinovalo, když obrovské činky, které měl na zahradě několikrát zvedl nad hlavu, a my s nimi ani nehnuly. Byla to veliká osobnost, všichni o něm mluvili a vážili si ho.“

 


 Vzpomínka maminky Pavly Bezové z Litovle. Ta navštívila 10.9.2016 Litovelské muzeum a vzpoměla si při prohlížení výstavy na následující příhodu:

Moje teta Vlasta Látalová (provd. Churavá, později provd. Kolářová), se narodila v r.1929. Bydlela v Litovli na Nábřeží, přes vodu viděla na dům Gustava. Teprve po válce se přestěhovala do Nasobůrek. Vzpomínám si, jak teta vykládala, že Gustav byl domluvem s její maminkou -  a když zavolal přes Moravu - odjíždím, přišla moje teta (tehdy ještě malá holka) s károu taženou kozou k nim domů, naložila Gustavovy kufry a vezla je na Červenku k vlaku. Prý se velice styděla za tu kozu. Protože všichni viděli, že jsou chudí a nemají na koně a pořádný povoz.

Dle osobního vyprávění zaznamenala Zdenka Frištenská


 

Jan Maštalíř z Hostinné, 3.9.2016

V sobotu 3.9.2016 navštívil litovelské muzeum pan Jan Maštalíř z Hostinné.  Bydlí již 44 let v Hostinné v Podkrkonoší a absolvoval se svoji manželkou a 2 vnuky asi 200km vzdálenost, aby se podívali  do muzea v Litovli.

„Gustava Frištenského jsem osobně znal. Velice rád na něho vzpomínám. Byl to velice příjemný a milý člověk, který uměl nádherně vykládat. Když přišel k nám do dílny si nechat opravit auto, šéf hned věděl, že to bude pro nás všechny dlouhá pauza. Sedli jsme si na ponk, udělali kolečko a poslouchali poutavé vyprávění mistra (tak jsme mu všichni říkali – vždyť to byl mistr světa v zápase a NÁŠ český mistr). Měl kabriolet zn. Fiat. Já jsem se ptal, proč si pořídil zrovna fiatku. Prý proto, že když se vracel jako mistr světa, přeletělo přes kanál La Manche letadlo, které mělo motor zn. Fiat. Mistrovu fiatku jsem opravoval já, byl to můj klient, a já jsem byl a jsem dodnes na to patřičně hrdý.  Na naše přání nám všem v dílně ukazoval nějaké chvaty. Vzpomínám si, to mi bylo asi 18 let, mě mistr chytl za ruku, nějak ji otočil, pak druhou za rameno, šlo to velice rychle a já se ocitl na zemi. Ale v tento moment mistr stál u vany na vypuštěný olej, a když se mi podlomily nohy, sedl jsem si do oleje. Na to se nedá zapomenout.“

Pan Maštalík jezdil za Litovel motocyklové závody. Později pracoval u Hyánka, tato firma se v 60. letech přejmenovala na Autorenova (pod vedením Bohuše Sontaga). Jeho povolání bylo řidič autobusu, nejdříve jezdil linku Litovel – Olomouc, později se specializoval na poznávací zájezdy. Narodil se v Králové u Litovle v r. 1934. Vyučil se u soukromníka Budila v Křelově. Ten ho hned od začátku učení pouštěl k opravě aut, takže vše, co se týká aut bezvadně znal.

„Byla to pro mě čest, že mistr si u mě nechával opravit auto. Byl jsem u něho doma, snad 4x. Pouštěl mě velkýma dřevěnýma vratama na dvorek u své vily. Na vratech z vnitřní strany měl přidělané poznávací značky svého auta. Ono jiné byly před válkou, jiné po ni, a jak je musel měnit, ty staré si přidělával na vrata. Moc se mi to líbilo, kdepak asi přišly? Mistr měl takový malý bloček, kde si značil vše, co se cestou přihodilo, jestli přejel zbloudilou kočku.... Vím, že když začal zápasit na dožínkách, tak to vypadalo takto. To se navezla na hnůj sláma,  a na ni se zápasilo. Žádná žíněnka, nic jiného, jenom sláma. Doma měl velkou místnost, kde měl moc starých fotek, pohárů,  medailí, sošek. Vpředu v místnosti byl v červené, velké krabici položen pás mistra Evropy. Vzadu chyběly 2 malé, zlaté plíšky. Mistr mi říkal, že ty oddělala jeho manželka, když ho šla navštívit do vězení a použila je jako úplatu pro dozorce, aby ji k němu pustili. A u vás v muzeu tam není ani jeden, kde jsou ty zbývající? A kde je otočný stojan s mnoha fotkami? A to množství albumů?“

Pan Maštalík si vzpomněl, že znal i moji maminku. Ta pracovala od r. 1961-1965 ve sladovně v Litovli, hned vedle ČSAD. „Byla velice milá, často jsme vzpomínali na Gustava. Ona bydlela v domě, kde Gustav, u Moravy.“

Při podání ruky při odchodu: „to vám musím říct. Mistr vždy při podání ruky věděl, jakou máte sílu. Když podal soupeřovi ruku, podle síly stisku a pohledu hned věděl jakých kvalit je jeho soupeř, jakou taktiku má v zápase použít. A taky, zda se ho ten soupeř bojí. Zápasy někdy byly rychlé, trvaly 2 až 4 minuty.  Byla to věc rychlého rozhodování, a on už musel dopředu vědět, s kým má tu čest.“

zapsala 3.9.2016 Zdenka Frištenská, dle vyprávění pana Maštalíka

 


Kajka, návštěvní kniha  20.7.2016 

Je skvělý


Matěj, návštěvní kniha  20.7.2016

překrásné klobouk dolu


Vzpomínka p.Václava Lamra 3.5.2016

- křesťanský výtvarník z Prahy  vzpomíná na Gustava Frištenského. Vyprávěl v Litovelském muzeu, zaznamenala Mgr. Zdenka Frištenská

 Vzpomínám si, jak Gustav chodil za mojim otcem do kamnářské dílny. Vykládali si a můj otec vždycky chtěl, aby mu nějaké chvaty ukázal na něm osobně.  Gustav mého otce chytl zezadu, nasadil Nelsona, mírně nadzvedl. Připadalo mi to, že otce bije, tak jsem Gustava chytl za nohu a křičel - nechte mého tatínka, nechte mého tatínka. Vím, že se mi všichni smáli, ale pomohlo to. Gustav tatínka pustil. A já jsem se cítil strašně dospělý, že jsem zachránil svého tatínka. To jsem měl kolem 5 let.


zápis v návštěvní knize muzea Litovel, 30.4.2016


 zápis v návštěvní knize muzea Litovel, 27.3.2016


Miloš Páťa z Prostějova, 25.3.2016 zavzpomínal při návštěvě muzejní expozice Gustava Frištenského v Litovli:

Narodil jsme se v r. 1942. Jako 12letý jsem se byl v Prostějově podívat na zápasech. Tehdy tam byli velké turnaje a všude se mluvilo, že přijede mistr Frištenský. Všichni jsme ho chtěli vidět. Vzpomínám si jak procházel sálem v Sokolovně, podával nám ruku, některé přátelsky poplácal po rameni. Byl to borec, všichni jsme ho obdivovali a chtěli se mu podobat. Dodnes si na to vzpomínám a tady mi to úplně vyvstává před očima, připomíná mi to tady tento zážitek. Na něho se nedá zapomenout. Byl skutečně veliká osobnost.


 Jindřich Hejčík 6.3.2016


Ivo Opletal 5.2.2016

 Jako kluk jsem znal pana Pavla (Pavola) Kuku,který bydlel v Dolanech u Olomouce.Tradovalo se o něm,že to byl žák G.Frištenského a že byl úspěšný zápasník.Nikde jsem se však o něm,bohužel,nic nedozvěděl.Byl bych rád,kdyby mě napsal někdo kdo o něm něco ví.


  Litovel 1.2.2016

Pan Ryšavý, účastník besedy o GF slíbil zaslání fotografie s vlastnoručním podpisem. Svůj slib splnil a připsal následující text:

 "Tuto fotografii i s podpisem, jsem nalezl v PC mezi fotkami mé švagrové Karly Ryšavé, (Střídové) z Unčovic, kterou Gustav houpal jako malou holku na kolenou. Ryšavý, Olomouc"


 Vzpomínka  PhDr.Michaela Viktoříka na svého pradědečka

Litovel 13.3.2015

Můj pradědeček byl šikovný dlaždič. Práce se mu dařila, byl fortelným, spolehlivý, lidi ho měli rádi. V rodině se traduje, že když Gustav Frištenský na veřejném předvádění vyzýval veřejnost, ať si jde s ním někdo z publika změřit své síly, dědeček se přihlásil. Asi si věřil. Nedopadlo to dobře. Prý se hned ocitl na zemi, byl potlučený, ale s modřinami se chlubil – ty mám od Frištenského.

 zaznamenala dle ústního podání dne 13.3.2015 Mgr. Zdenka Frištenská

Vzpominka-phdr-michaela-viktorika-na-sveho-pradedecka


Zajíček Milan

Dubicko, 21.8.2014

Když jsem chodil do 3 třídy, začalo u nás v tělocvičně vystoupení pana Gustava Frištenského. Pan ředitel školy ho pozval, aby nám všem řekl něco o dalekých zemích, o svých cestách, o zápasení.  V tělocvičně jsme se usadili. Odhrnul se závěs a na švédské bedně byl celkem malý mužík. My čekali velikého, urostlého muže a ne malinkatého.  Zamával na nás nohami, poodstoupil na bok bedny a my uviděli, že má na rukách boty. Byli jsme překvapeni. Všichni jsme se tomu smáli. Vůbec nebyl malinký. Moc nám byl sympatický.  Jako děcka jsme mu záviděli jeho postavu, jeho prožitky, a vše, co viděl, kde byl. Také nám předvedl, jak v holé ruce se dá ohnout hřebík.  Nikomu z nás se to potom doma nepovedlo, všichni jsme to zkoušeli, ale fakt to nikdo nedokázal. Také holou rukou zatloukl hřebík do desky. To jsem taky nikdy nedokázal. Byl to báječný člověk. Dodnes na něho vzpomínám.

Dle vzpomínání pana Zajíčka na školní léta prožitá na Úsově zapsala 21.8.2014 při jeho dnešní návštěvě muzea v Litovli Zdenka Frištenská, vedoucí muzea Litovel.


Otakar Olbort

Ostrava 19.6.2014

V roce 1956 v Prostějově jsem jako kluk nastoupil k soutěži v řecko-římském zápase. Před samotným zahájením soutěže jsme měli nástup, všichni jsme stáli v řadách, a mistru Frištenskému se předával titul MISTRA SPORTU. Dostal medaili, nějaký diplom a už si nevzpomínám co vše. Vím, že byl velice dojatý a měl slzy v očích. Zůstalo mi to v paměti dodnes. Po zápasech jsme se všichni kolem něho sešli a on nám vykládal o svém životě, zápasech, cestách po světě apod. Uměl moc dobře vykládat. Moc jsem ho obdivoval, co vše a za jakých podmínek dokázal. Vzpomínám na něho dodnes, na takovou osobnost se nedá zapomenout.

Pocházím ze 16 sourozenců, nás bylo 11 kluků a 5 holek. Všichni jsme se věnovali sportu. A já ještě v důchodovém věku dělal trenéra v Ostravě.


Hana Prokopová - grafička, tvůrce grafického návrhu nové pohledice GF

Frymburk 3.5.2014

Když se mi narodila dcera, tak vypadala jako malý baculíček a moje maminka ji vždy říkala: "ty můj malý Frištenský". Tak mě toto příjmení utkvělo v paměti a nyní, po 20 letech tvořím grafiku pohlednice Gustava Frištenského, a  toto příjmení opět slyším. Tentokrát ve vztahu ke skutečnému člověku, který nás proslavil. Považuji to za čest, že mohu po tolika letech se osobně podílet na zhmotnění této legendy, o které jsem vždy jenom slyšela.


 

Dopis od Otakara Skalického, pamětníka Gustava Frištenského  

Opava 12.2.2014

 

 


 

Dopis od přátel z Velimi

Velim 8.1.2014

.

.


Tomáš Hujíček

Prostějov 16.12.2013

Dobrý den,dne 8.11.2013 jsem se byl podívat na odhalení sochy Gustava Frištenského.Moc povedená akce.Panu sochaři se to moc povedlo.Pro mě to byla čest,se tam podívat.Mnohokrát děkuji.


Poeta

14.11.2013

Prosím Vás, kdo to tu tak zprasil ty celkem pěkné stránky tak hloupou rádoby básní ? Jinak zaplaťpámbu, že je Gustav aspoň po letech uctěn.


Eva Baranova

Žilina 10.11.2013

 akcia bola vydarena a socha je hodná Mistra-som rada, že som to absolvovala, aj synator bol zvedavý - a už rozmyšla,kde by zohnal nejaké družstvo na Silácku Litovel..

 Zdenko ste šikulka a dobrá managerka - teda čo ste dokazala, klobuk dole- mala ste toho dost-ja  som tam bola iba na skok. no na druhej strane som uprimne sklamana: bola som presvedčená, že v muzeu nájdem exponáty Mistra Gustava Fristenskeho a že si to pozriem či tam najdem dedečka.....mate teda pred sebou ešte poriadne dlhú cestu, kým vybudujete sien slávy - resp.vhodné muzeum hodné mena FRIšTENSKY. držím palce.


Jarka Páleníková

Uničov, 9.11.2013

Byla jsem v pátek 8.11.2013 na odhalení sochy v Litovli a jsem ráda, že vybraný sochař to tak dobře zvládnul. Socha se fakt povedla. Děkuji i paní Zdence Frištenské.


Darina Kováčová

Praha, 9.11.2013

Mnoho let jsem hrála v Dechovém orchestru ZUŠ Uničov a do Litovle jsem přijela právě na jejich vystoupení. A hle. Velmi mě to překvapilo. Odhalení bronzové sochy Gustava v Litovli bylo zajímavé a mě to nedá vám nenapsat. Bylo to dobré,  pěkné, zkrátka super. Ať se potomkům Gustava daří.

 


 

Neznámý

21.2.2013 19:49

konečně jsem se dočkal internetových stránek o zápasníkovi Gustavu Frištenském. Můj otec byl taky zápasník. Moc mi o něm vykládal. Stránky jsou moc pěkné. Jen tak dále

 


Měřil

8.3.2013 15:10

Prý Gustav neměl žádný krk, silný zátylek přecházel hned ve svalnaté tělo. Pořád sportoval, udržoval se ve formě.

 


 

Eva Baranova

19.2.2013 17:19

Pekne urobena stranka. Pan G.Fristensky bol teda velky borec. Moj dedecek Frantisek Fischer mal tu cest poznat Mistra Fristenskeho. Skoda,ze som nepoznala svojho dedecka - urcite by som sa toho
vela dozvedela aj o p. Fristenskom. 
Dovolila som si skopirovat niektore plakaty, kde je uvedene meno mojho dedecka. 
Niekde v pozostalosti pana Fristenskeho sa nachadza korespondencia s mojim dedeckom -F.Fischerom / vraj 13 listov/. Ak ich nahodou vlastnite,ak by bolo mozne aspon jeden list skopirovat a poslat mi?
Pekny den.  S uctou  Eva Baranova
 
 
Děkujeme. Jestli s námi chcete komunikovat, stačí uvést kontaktní údaje (mail, telefon aj.), pomocí kterých se s Vámi můžeme spojit.
Naše kontaktní údaje naleznete v sekci kontakty